Chebský hospic nově pomáhá i lidem, kteří přišli o nenarozené děti

Chebský Hospic Sv. Jiří nově nabízí pomoc i rodinám, které přišly o nenarozené děti či těm, kterým miminko zemřelo při porodu nebo brzy po něm. Takzvaný perinatální hospic byl pro lidi z Karlovarského kraje dosud dostupný jen přes telefon přes celorepublikovou službu Dítě v srdci.

„Snažíme se vytvořit prostor, kde budou moci rodiče sdílet svou bolest, aby měli, s kým se o tom bavit, aby neměli pocit, že někoho obtěžují, zahlcují. Nasloucháme jim, nebagatelizujeme,“ říká Petra Písecká, psycholožka chebského hospice.

Nejde však jen o psychologickou pomoc. Zaměstnanci hospice rodinám radí i s tak praktickými věcmi, jako jsou případný nárok na porodné nebo pohřebné a vysvětlují třeba i to, že mají možnost se se svým miminkem důstojně rozloučit. Musí ale být aktivní, což může být v době, kdy prožíváte velký smutek, těžké.

Když se vám totiž narodí mrtvé děti, máte 96 hodin (4 dny) na to, rozhodnout se, zda ho pohřbíte. Pokud si o to aktivně neřeknete, proběhne kremace a popel skončí ve společných, anonymních hrobech.

„Myslím si, že je velmi důležité se s miminkem důstojně rozloučit. Často je to třeba tak, že maminky o dítě přijdou při porodu, dítě někdo odnese a už ho nikdy neuvidí. Pak je tam pocit velké prázdnoty, hluchoty, která může lidem do budoucna způsobovat psychické potíže,“ říká Písecká.

Od roku 2017 jsou nová pravidla v pohřebnictví a rodiče mají právo si vyžádat a pohřbít miminko, které umřelo v jakémkoli týdnu těhotenství.

Pokud se rodiče rozhodnou dítě pohřbít, můžou jim v hospici pomoct se zařizováním. „Může se oslovit pohřební služba, která vypraví kompletní pohřeb i s obřadem, nebo může vydat jen urnu s ostatky. Když má rodina zájem, může si miminko kompletně vypravit – obléct ho, umýt, namazat nějakým olejíčkem, připravit do rakve a další den udělat pohřeb třeba i s otevřenou rakví,“ vysvětluje Písecká.

Hospic má pro tyto situace k dispozici speciální memory boxy připravené od kolegů z Dítě v srdci. Jsou v nich třeba malinkaté oblečky na nenarozená miminka, které nejsou běžně dostupné. V krabičce pro rodiny je třeba také malá zavinovací dečka, pohádková knížka (když se chtějí rodiče rozloučit s miminkem pohádkou a chtějí ji miminku přečíst), dětský olejíček pro namazání tělíčka před uložením do rakve, dva plyšáci (jeden pro miminko a druhý pro maminku) nebo dopis Chci Ti říct, který se rozpouští ve vodě a také sada na otisky, pokud by rodiče chtěli takovou vzpomínku na své dítě.

Chebský hospic s perinatální službou začal letos v druhé půlce roku a zatím se soustředil hlavně na osvětu, i když už tato služba má první klienty. „Komunikujeme s porodnicemi, s nemocnicemi, byli jsme v Chebu, Karlových Varech i Sokolově a děláme osvětu pro personál. Aby věděli, že tu jsme a že se na nás mohou obrátit. Dělali jsme osvětu i u gynekologů. Až na pár výjimek nás přijímají, řekla bych, velmi dobře,“ říká Písecká.

V nemocnicích nebo u doktorů zaměstnanci hospice nechávají i zmíněné memory boxy, aby je kdyžtak zdravotnický personál mohl rodičům, které postihlo neštěstí v podobě ztráty miminka, předávat. Je v nich i kontakt na hospic.

Hospic službu nabízí v rámci chystaného mobilního hospice pro dětské pacienty. Služba je zdarma, Hospic Sv. Jiří ji financuje z peněz, které má od svých podporovatelů a dárců. Pomoc mohou u hospice vyhledat i rodiče, kteří o své miminko přišli už v minulosti.

Jaký to má celé vlastně smysl? „Jde o prevenci, aby si rodiče nenesli nezpracovanou bolest spoustu příštích let. Takto to některé rodiny mají. Neměly prostor, si tu bolest vyléčit. Jde o bolest, která může způsobovat trauma. Trauma je odpojení se od emocí, je to tak bolestivé a nemám to s kým sdílet, tak se odpojím. Může to vést k emoční plochosti nebo naopak k emoční přecitlivělosti. Přináší to potíže v mezilidských vztazích,“ vysvětluje Písecká.

Radí i, jak se mají blízcí lidé chovat k těm, kteří o miminko přišli. „Je dobré s tím člověkem být. Není nutné pořád něco říkat a dávat rady. Někdy stačí říci, že tu pro něj jste a obejmout. Není ani na škodu říci, že nevíte, co má dotyčný zrovna dělat. Je dobré se se toho člověka ptát, co potřebuje. Když řekne, že nepotřebuje nic, nemyslí to špatně. Pak stačí s ním být, být tu pro něj,“ říká psycholožka.

A co když o někom známém budete vědět, že si takovou ztrátou prošel a nejste s ním v pravidelném kontaktu – jak s ním mluvit? „Lidé, kteří projdou takovou ztrátou, bývají překvapení, když se jich na to vůbec nezeptáte. Není dobré se tomu úplně vyhýbat a snažit se tvářit, že se nic neděje. Ti lidé, pak mohou mít pocit, že to nikoho nezajímá, že mají lidé pocit, že se vlastně nic neděje. Úplně v pohodě je věta: je něco, co pro tebe můžu udělat? A ten člověk třeba řekne, že zajdete na kafe. Nebo řekne, že nic. Ale to je v pořádku,“ odpovídá Písecká.

Pokračujte!

Jsme rádi, že nás čtete. Pokud byste chtěli naši práci ocenit, budeme rádi, když jakoukoli částkou podpoříte činnost Hospice Sv. Jiří. Doporučujeme stát se přítelem hospice a přispívat pravidelně. Děkujeme za vaši podporu.